• Co je ABA
  • Mýty o ABA

Co je ABA

Aplikovaná behaviorální analýza (ABA)

Behaviorální analýza je vědecky ověřený přístup k porozumění chování, a jak je toto chování ovlivněno okolím. V této souvislosti, „chování“ se vztahuje na činnosti a dovednosti. „prostředí“ zahrnuje vlivy – fyzické či sociální, které se mohou měnit nebo mohou mít vliv na chování jedince.

V praxi, principy a postupy behaviorální analýzy již pomohly celé řadě různých žáků k dosažení mnoha odlišných dovedností – od zdravého životního stylu po osvojení nového jazyka. Od 60. let 19. století, aplikovali terapeuti tyto behaviorální analýzy u dětí s autismem a podobnými vývojovými poruchami.

Co je aplikovaná behaviorální analýza?

Behaviorální analýza se zaměřuje na postupy, které vysvětlují jak se učit. Pozitivní posílení je jedním z těchto principů. Pokud po určitém typu chování následuje nějaký druh odměny, chování se bude pravděpodobně opakovat. Během několika desetiletí výzkumu, se obor behaviorální analýzy stále rozšiřoval o mnoho postupů ke zlepšení chování a k omezení typu chování, které může škodit nebo narušovat proces učení.

Aplikovaná behaviorální analýza (ABA) je využití těchto technik a postupů k dosažení významné a pozitivní změny v chování.

Jak již bylo uvedeno, behaviorální terapeuti začali pracovat s malými dětmi s autismem a podobnými vývojovými poruchami již v 60. letech 19. století. Od té doby se vyvinula celá řada dalších postupů ABA, které budují užitečné dovednosti u dětí s autismem – od batolat po dospělé.

Tyto techniky lze použít ve specifických situacích, jako jsou vyučovací hodiny ve třídě, ale také v "každodenních" situacích, jako je rodinná večeře nebo dětské hřiště. Některé léčebné postupy programu ABA zařazují mezi terapie individuální interakci jeden na jednoho mezi behaviorálním terapeutem a účastníkem. Skupinové terapie mohou být také užitečné.

Jak ABA prospívá těm, kteří mají autismus?

Dnes je ABA široce uznávána jako bezpečná a účinná léčba autismu. Byla schválena řadou státních a federálních agentur v USA, včetně hlavního lékaře amerického úřadu pro zdravotnictví státu New York. Během posledního desetiletí došlo k obzvláště výraznému nárůstu využívání programu ABA, tak aby lidé s autismem mohli žít šťastný a naplněný život. Zejména v otázkách principů a technik ABA, které mohou podporovat základní dovednosti, jako je sledování, naslouchání a napodobování, stejně jako složitější dovednosti, jako je čtení, konverzace a porozumění názoru jiného člověka.

Zdroj: www.autismspeaks.org/what-autism/treatment/applied-behavior-analysis-aba

Mýty a omyly o aplikované behaviorální analýze (ABA)

ABA představuje experimentální přístup, jehož účinnost není vědecky doložena.

Nic nemůže být dál od pravdy. Ze všech intervenčních přístupů určených pro děti s autismem je u ABA celková účinnost nejlépe vědecky ověřená. Využití principů ABA při terapii a edukaci lidí s autismem a mentálním postižením se věnuje přinejmenším desítka odborných časopisů, v nichž byly uveřejněny tisíce případových studií i výzkumů velkými soubory jedinců. ABA je v současné době jedinou intervencí autismu, kterou pro její dlouhodobý efekt doporučuje Hlavní lékař úřadu pro zdravotnictví Spojených států (United States Surgeon General). Ve zprávě o duševním zdraví, vydané úřadem pro zdravotnictví v roce 1999, se píše: „Třicet let trvající výzkum prokázal, že metody aplikované behaviorální analýzy dokážou účinně omezit nevhodné chování, podpořit žádoucí sociální chování a zlepšit schopnosti komunikace a učení.“

ABA děti neučí, JAK a PROČ jednat; pouze u nich nacvičuje určitý způsob chování.

Jde o mylnou představu, že při výuce metodami ABA se děti neučí samostatně myslet, ale pouze reagovat na podněty. Všechny učební postupy jsou do jisté míry založeny na zapamatování a procvičování, ať už se dítě učí pomocí ABA, v klasické školní třídě nebo doma od rodičů. Ve všech těchto případech se od dítěte občas očekává, že něco udělá proto, že mu to „prostě maminka/tatínek/učitel řekli“. Každé chování není výsledkem našeho promyšleného rozhodnutí. Když mluvíme o procvičování, máme tím většinou na mysli vytváření návyků – toho, co děláme, aniž bychom o tom museli přemýšlet. Tato skutečnost nijak nesouvisí s ABA, nýbrž obecně se způsobem, jakým se učíme. V životě často reagujeme a postupujeme automaticky. Při čištění zubů například neuvažujeme o každém jednotlivém kroku (namočení kartáčku, vytlačení zubní pasty, zvednutí ruky s kartáčkem k ústům atd.) Všechny tyto návyky se u nás vytvořily tak, že jsme při jejich procvičování dosahovali úspěchu. Úspěch motivuje k opakování. ABA dokáže velmi efektivně rozkládat zdánlivě jednoduché úkoly, jako je čistění zubů, na jednotlivé kroky, jimž se dítě učí postupně, takže může dosáhnout úspěchu i při osvojování dovedností, které jsou pro něj jinak těžko zvládnutelné. Ovšem předpoklad, že ABA je vhodná pouze k učení podobných návyků, je také mylný.

Tak jako každý jiný vzdělávací postup musí být i program ABA zaměřený na všechny dovednosti, které si daný člověk potřebuje osvojit, včetně jazykového vyjadřování, sociálních interakcí, řešení problémů, pružného myšlení nebo teorie mysli (k níž patří mimo jiné schopnost chápat věci z pohledu druhých). Přestože jsou tyto dovednosti mnohem složitější povahy, při jejich učení lze využít stejné behaviorální principy. Otázkou samozřejmě zůstává, jak si dokáže s výukou takových dovedností poradit konkrétní behaviorální analytik. V počátcích ABA měli behaviorální analytici s učením složitějších dovedností malou zkušenost, takže tehdejší programy ABA nebývaly pokaždé dostatečně účinné. Tyto problémy však vyplývaly z nedostatku odborných zkušeností při uplatňování principů behaviorální analýzy, nikoli z principů samotných. Protože ABA je vědecká disciplína, může se o nových zjištěních, k nimž dospějí výzkumníci kdekoli na světě, dozvědět z odborných časopisů každý zájemce. Za uplynulých čtyřicet let jsme získali množství nových poznatků o možnostech ABA a zkušeností s tím, jak dokáže lidem pomáhat s různými, i těmi nejsložitějšími problémy. Je důležité mít na paměti, že ABA je praktická část vědní disciplíny, která zkoumá, jaká intervence účinkuje a jaká ne.

ABA je jen metoda výcviku zvířat upravená pro použití u lidí.

Aplikovaná behaviorální analýza je založena na důkladném pochopení toho, proč lidé jednají tak, jak jednají. Toto pochopení využívají behaviorální analytici k tomu, aby lidem pomáhali jednat způsobem, který je efektivnější a vede ke šťastnějšímu a úspěšnějšímu životu. Skutečnost, že někteří behavioristé využívají pochopení motivace jak k pomoci lidem, tak při výcviku zvířat, nijak nesnižuje jeho hodnotu při intervencích u dětí s autismem. Musím se pokaždé usmívat, když se s takovým názorem setkám. Lidé někdy dávají psům maso od kosti - znamená to pak, říkám si, že když si dáme T-bone steak, jíme jen potravu pro psy upravenou pro lidi?

ABA používá pamlsky a hračky, aby děti přiměla k žádoucímu chování/ABA učí děti závislosti na odměnách.

Jedním z principů ABA, který naráží na největší nepochopení, je úloha a význam posilování. ABA je věda založená na posilování. Vychází z předpokladu, že jednání, které vede pozitivní změně, budeme mít tendenci v budoucnu opakovat častěji. Toto „učení úspěchem“ utváří naše vzorce chování a spolurozhoduje o tom, jací lidé se z nás stanou. Z principu, že posilování následuje až po projevu vhodného chování, je patrné, že „podplácení“ a „posilování“ jsou dva různé pojmy. Podplácet znamená, že řekneme: „Jestliže uděláš tohle, pak dostaneš toto.“ Součástí podplácení je totiž vždy předchozí vyjednávání. Protože posílení se dostaví vždy teprve poté, co se dítě zachovalo žádoucím způsobem a není vyjednáváno předem, nelze ho považovat za podplácení. Podmiňování typu „jestliže, pak“ je v rozporu s uplatňovanými principy ABA. Mimoto definice posilování nijak neurčuje konkrétní podobu posílení, pouze říká, kdy ho použít a jaký má být jeho účinek na chování. V programu, který behaviorální analytik vytvoří, nemá a nesmí být stanoveno, jaký podnět bude k posilování použit. Posílení se vždy volí podle toho, co ve skutečnosti zvyšuje výskyt daného chování.

Obecně platí, že většinu našeho konání posiluje jídlo, možnost používat určité předměty, tělesná nebo duševní stimulace, pozornost, jíž se nám dostává, a pochvala. Jíme, protože nám jídlo chutná nebo ho potřebujeme k výživě, čteme knihy, poněvadž to podněcuje aktivitu naší mysli, a jsme pozorní k druhým, protože nám to dává dobrý pocit. To se týká i dětí s autismem, i když v odlišné míře. U některých z nich se nemusí setkat s úspěchem žádné ze složitějších posílení, takže na začátku intervenčního programu používáme ta jednodušší. V této rané fázi se často jako posílení, která dítěti pomáhají osvojit si nové dovednosti, osvědčí jídlo, hračky, pohybové aktivity, hudba nebo, pouštění videí. Právě tak důležité jako poznání podnětů, které mají u dítěte posilující účinek, je i zvyšování četnosti a intenzity stimulů, které jsou pro dítě přínosné.

Dobrý program ABA se také neobejde bez postupného přechodu od jednodušších posílení (například jídlo) ke složitějším (jako je pochvala) a snižování četnosti posílení.

ABA je určená speciálně pro autismus a k terapii jiných poruch se nehodí.

Na celém světě se ABA používá u nejrůznějších lidí s nejrůznějšími problémy v oblasti sociální interakce a chování, ať už se jedná o odvykání kouření, poruchy osobnosti, vztahové záležitosti, obsedantně kompulzivní poruchu. U dětí s autismem se začaly behaviorální principy používat teprve na přelomu 60. a 70. let minulého století. Studie dokládají, že používání programů ABA má kladný vliv na děti s mnoha různými druhy postižení, jako je Downův syndrom, mozková obrna, poruchy emotivity nebo celkové opoždění vývoje.

Upraveno dle knospe-aba.com/cms/us/aba-info/general-info/dispelling-the-myths.html

ABA dělá z dětí „malé roboty“

Je-li prováděna správně, pak ABA v maximální možné míře napomáhá rozvoji jedinečného osobního potenciálu dítěte. Naučí je dovednostem, které potřebuje, aby mohlo komunikovat, hrát si, být rádo na světě. Naučí je, JAK SE UČIT.

ABA se zaměřuje pouze na chování, nikoli na rozvoj řečových dovedností.

Programy ABA pokrývají svým rozsahem všechny aspekty života dítěte. Jsou zaměřeny na jeho chování, sociální dovednosti, řečové a komunikační dovednosti, kognitivní schopnosti, soběstačnost v běžném životě, herní a pohybové schopnosti.

U starších dětí ABA „nefunguje“

Jak vyplývá ze současného výzkumu, má ABA velmi dobré výsledky jak u těch, u nichž byla zahájena v batolecím věku, tak u starších dětí. Přestože je u dětí s autismem při pozdějším zahájení programu možnost jejich zlepšení omezenější, neměl by být věk sám o sobě důvodem, aby byla ABA dítěti odepřena.

Při ABA se děti učí jenom u stolu.

I když jsou programy ABA často založeny na činnostech prováděných u stolu, nejsou zdaleka omezeny jenom na ně. Jejich součástí je právě tak práce a hra u stolu jako mimo něj, na zahradě, u domu, ve společnosti ostatních dětí, ve škole či kdekoli jinde, kde se dítě učí a uplatňuje to, co se naučilo. Důraz je kladen též na to, aby bylo během učení dost času na zábavné činnosti, které plní úlohu posílení a zajišťují, aby se dítě učilo rádo.

ABA používá fyzické tresty.

Ne. Programy ABA při práci s dětmi nepoužívají fyzické tresty.

ABA bere dětem dětství.

Právě naopak – pomocí ABA se snažíme vrátit dětem s autismem to, co k dětství nerozlučně patří: učíme je komunikovat s ostatními (s jinými dětmi i s dospělými), hrát si, chápat, k čemu je která hračka, jinými slovy pomáháme jim zařadit se mezi ostatní děti a prožívat radost ze života.

ABA brání socializaci dětí, protože je drží doma.

Program ABA podporuje socializaci tím, že dítě dopředu vybaví dovednostmi, které bude potřebovat, aby uspělo mezi svými vrstevníky v prostředí, kde se automaticky předpokládá určitá sociální zralost. Pokud se dítě ocitne bez této přípravy v prostředí, kde na něj působí vyšší sociální stres, například ve škole, pak je mnohem pravděpodobnější, že bude mít problémy při vyučování a s navazováním přátelství. Představte si, že byste např. přestoupili na vysokou školu na začátku středoškolského studia – dokázali byste v kolektivu vysokoškolských studentů obstát?

Nabyté dovednosti dokážou děti uplatnit zase jen u stolu, pod vedením terapeuta.

Pokud by se dítě učilo potřebným dovednostem na jednom místě, s jednou osobou a jedním způsobem, pak by tomu tak pravděpodobně bylo. Ale jak už jsme uvedli výše, do programů ABA se zařazuje zobecňování (generalizace), které tomu už od začátku předchází. Základním cílem programu je „naučit, jak se učit“ - což znamená, že dítě bude schopné nejen používat naučené dovednosti v jakémkoli prostředí a s jakoukoli osobou, nýbrž také samostatně se učit novým dovednostem v jiném prostředí a s jinými osobami.

Děti jsou v programech ABA opakovaně (až ve dvou třetinách případů) vystavovány neúspěchu.

Rozhodně ne. Tento názor může pocházet od lidí, kteří o ABA mnoho nevědí. Z jedné konkrétní techniky, která se využívá jen pro již zvládnuté dovednosti , vyvozují, že učíme-li dítě něčemu novému, necháme ho pokaždé dvakrát chybovat, než mu poradíme nebo pomůžeme správně odpovědět. To by bylo v rozporu s vědeckými poznatky i praxí ABA. Dalším obdobným omylem je předpoklad, že dítě nikdy nedostane šanci udělat něco správně samo od sebe.

Právě naopak, jednotlivá sezení jsou připravena tak, aby při nich děti zažívaly úspěch!

Zdroj: www.prioritiesaba.com/resources-links/myths-and-misconceptions-about-aba